takový "obyčejný" májový podvečer

Konečně jsem vystrčila hlavu ze své nory a založila si blog:)

Možná si řeknete, že na tom není nic světoborného, založit blog.  No potěš koště, zase nějaká žvatla si potřebuje protřídit myšlenky a zkrátit volnou chvíli! Aaaale pro mě je to konečně pořádný relax. Kdo mě zná, jistě to potvrdí ;-)  Na chvilku se zastavit  a nechat myšlenky jen tak proudit, nechat prsty ťukat po klávesnici / i když maximální rychlostí ťukají denně v práci/ a zkusit něco čtivého stvořit. Myšlenky se mezi sebou doslova mlátí, jen aby se dostaly do psané formy! Vždyť každý den je napěchovaný všedními i nevšedními zážitky.... a mně se dnes tak krásně rozjímá při otevřeném okně, kdy do pokoje proudí chladivý větřík prosycenný celodenním deštěm, ptáci štěbetají večerní serenády a třešňové květy doplňují nevšední zážitek líbivou vůní. Jen se umět zastavit a vnímat Boží přítomnost.  I dnešní májový podvečer je k tomu jako stvořený.... Zamyslet se nad tím, co mi dnešní den přinesl. Něco veledůležitého nebo naopak nepodstatného? Mohu se babrat v tom, co jsem pokazila, anebo můžu děkovat Bohu, že

- jsem ráno nezaspala do práce,

- jsem dojela  v pořádku a auto nestávkovalo,

- jsem nezmokla / i když po májovém dešti se prý roste/,

- jsem v práci nerozlila lepidlo, což se mi stává dost často,

- jsem se zasmála s kolegyněmi,

- jsem zvládla dlouhý pracovní den,

- jsem mohla dostat pusinku od neteře, když zrovna baštila čokoládu,

- jsem mohla být s rodinou,

- jsem udělala krepové růžičky na májové,

- můžu vnímat všechno to krásné kolem sebe...

Přeju vám všem takový "obyčejný" májový podvečer :))